Česky English

Řetěz

Součástka, na kterou se chytá nejvíc špíny a která by se měla čas od času čistit a mazat. Názorů na to, jaký způsob čištění a jaké mazadlo je nejlepší, je mnoho. Někteří otřou suchým hadrem nejhorší špínu, mezi články nakapou Olej na kola a šicí stroje™ nebo nějaké lepší mazadlo na řetězy z nejbližšího cykloservisu, a jsou hotovi. Někomu stačí postříkání WD-40, což sice musí dost často opakovat, ale řetěz nevrže a nelepí se na něj špína. Motorový olej není vhodný, nezateče dostatečně hluboko a hodně chytá špínu. Někdo řetěz důkladně vypere mokrou cestou a pak ho znovu namaže. Asi nejúčinnější způsob praní je protřepání ve sklenici s technickým benzínem, tím se odmastí a vymyje úplně všechno včetně špíny mezi články. Později po usazení nečistot na dně můžete benzín slít a použít opakovaně. Petrolej se mi neosvědčil, příliš pomalu vysychá. Podobné to asi bude se saponáty a podobnými prostředky na bázi vody (kde se navíc bojím koroze, ale prakticky ověřené to nemám). Bez sundání z kola se dá řetěz prát buď ručně pomocí kelímku s čistidlem a kartáčku na zuby, nebo ve speciální pračce:

Výše uvedené postupy jsem vyzkoušel všechny a při kterémkoli z nich mi přehazovačkové řetězy vždycky vydržely víceméně stejně dlouho, asi 2500..3000 km, takže jsem nakonec skončil u nejméně pracné varianty s hadrem a olejem. Široké řetězy "torpédoborců" vydrží víc a díky napnutí mezi dvěma pevnými body nemohou přeskakovat ani po značném vytahání, takže je nechávám klidně 10000 km i víc, dokud nezačnou klást odpor nebo vydávat podezřelé zvuky.

Řada kolegů doporučuje místo oleje vosk, například směs parafínu, včelího vosku a vazelíny v poměru 1:1:1 [zdroj] (údajně vydrží extrémně dlouho bez ohledu na počasí), parafín a včelí vosk v poměru 8:1 [zdroj] (také extrémní výdrž v řádu desetitisíců km, ale musí se častěji přemazávat) nebo něco podobného. Parafín maže, včelí vosk mu zabraňuje v odpadávání, ostatní přísady upravují konzistenci a součinitel tření. Aplikuje se několikaminutovým ponořením odmaštěného řetězu do roztavené směsi. Možná to také někdy zkusím.

Zásadní vliv na životnost řetězu má špína: hlína a prach tvoří s mazivem brusnou pastu a když se dostane dovnitř k čepům, rychle je sežere. Nejvíc špíny na řetěz (a na vaše boty a kalhoty) létá od předního kola, dlouhý blatník a zástěrka dělají divy. Druhé nejexponovanější místo je shora vedle zadní pneumatiky, tam pomáhá klasický kryt řetězu. Dlouhé řetězy lehokol se často schovávají do trubek (polyamidové pneumatické hadice 15×1,5 mm), které sice přidávají trochu hluku a odporu, ale z hlediska krytí je to asi to nejlepší hned po kompletním prachotěsném krytu, který můžete potkat na některých městských kolech bez přehazovačky.

Jak poznáme, že řetěz dosloužil?

Když přeskakuje (střílí), špatně řadí, klade odpor, vydává chroupavé zvuky, namotává se na převodníky nebo hrozí rozpadnutím, je definitivně "po smrti" a pravděpodobně už s sebou vzal do hrobu i všechna kolečka, přes která běhal - nový řetěz na vyběhaných zubech skáče, takže se pak musí vyměnit celé převodové ústrojí. Chceme-li, aby pastorky vydržely déle a nový řetěz na nich nezlobil, měníme ten starý dřív, než se vytahá nad únosnou mez (technicky vzato nejde o vytahání článků, ale o opotřebování spojovacích čepů). Ta mez je zhruba 132,8 mm, měřeno takhle:

Případně se dá koupit speciální měrka, která funguje na stejném principu, jenom místo přímého odečítání rozměru sledujete, jak hluboko zapadla.

Žádný zákon ani vyhláška nepředepisuje, jak se máme o svůj řetěz starat (dokud má kolo obě brzdy, může jezdit pro mě za mě třeba bez něj), takže si servisní intervaly můžeme volit podle chuti. Měnit řetěz při prvních známkách opotřebení, aby dával nejlepší výkon a byla zaručená kompatibilita s novými komponenty? Vydojit ho úplně do mrtě a v případě jakékoli závady vyměnit sakumprásk všechno? Schovávat částečně ojeté řetězy a kombinovat je s částečně ojetou kazetou, která už nové řetězy nesnese? A co lehokola se zadním náhonem, pro která stojí trojnásobně dlouhý řetěz víc než nová kazeta? V jedné příručce jsem viděl doporučený interval výměny 1500 km. Při blbnutí v bahně může životnost klesnout na pár stovek km. Na favoritu mi starý ČZ vydržel 5500 km (ale už to bylo moc, sjel se nejpoužívanější pastorek), Shimano UG 2000 a Shimano HG kolem 2500. Na pythonu s ne moc souosými převody mi HG odcházel po necelých 1300 km, na oceláči s relativně malým talířem, ale dobrým krytím a příznivými úhlovými poměry vydrží 2700 km. Osminkový ČZ na městském kole najel zatím 6000 km, na skládačce jsem ho měnil po 10000 (vytahaný byl opravdu extrémně, ale velkému a tlustému pastorku to neublížilo). To jen tak pro představu. Řetěz je každopádně spotřební materiál a nikdy nevydrží věčně, tak nemá smysl trávit půl života zbytečně důkladnou údržbou.

Reklamy: