Česky English

Korálovka

galerie

"Overkill is good."
- CACox97

Na začátku byl plán na stavbu dalšího lehokola: 20/20 CLWB FWD OSS highracer s nosičem dole mezi koly, zhruba něco jako Bevo Bike. Už jsem začal počítat, rýsovat, nakupovat součástky a připravovat prodej svého prvního lowraceru, ale pak se změnily okolnosti a najednou jsem potřeboval co nejmenší kolo se slušnými převody, které by zvládlo celoroční městský provoz a vešlo se do přecpané kolárny. Takže změna plánu: stará skládačka, kterou jsem původně chtěl využít jenom jako zdroj materiálu, se zase smontuje a osadí všemi těmi hi-tech komponenty, které by bylo škoda nechat zahálet: osmirychlostní převodovkou, kotoučovými brzdami a nábojovým dynamem. Brnkačka, ne?

Tolik teorie. První zádrhel byly nesouosé závity ve středové trubce, se kterými se původní samostatné misky nějak vyrovnaly, ale nová zapouzdřená osa ne. Jeden závit jsem musel zavařit, vypilovat a proříznout znovu. Druhý zádrhel byla přední vidlice, jejíž ultralehké nožičky z 1mm plechu jsem musel nahradit jekly 30×15×2, aby unesla kotoučovou brzdu; geometrie se nezměnila. Zadní vidlici stačilo roztáhnout a přidat návarek na brzdu, proti předku nic těžkého (až na to, že jsem tím asi dost naboural mez stability zadních vzpěr; naštěstí moc nevážím). Poslední větší zrada nastala u řidítek, na která se nevešly brzdové páky a řadicí rukojeť, takže bylo potřeba pořídit nový rovný "klacek" a vyrobit k němu dvoupatrový představec, abych neměl ruce až někde u kolen.

Veškerou nákladní kapacitu představuje nacvakávací košík na řidítkách. S původním plastovým držákem unesl sotva sám sebe, tak jsem ho zespoda podepřel kusem železa. Teď unese cokoli co se do něj vejde, limitem je jenom řiditelnost (moment setrvačnosti je prevít). Kolo je určené primárně do města, takže světla mají za úkol především varovat automobilisty a bavit kolemjdoucí, na noční výlety po lese moc vhodná nejsou. Drobným nedostatkem jsou mrňavá dvacetipalcová kola, která na dlažebních kostkách drncají podstatně víc než osmadvacítky, na které jsem byl doteďka zvyklý. Ale co nadělám, za ty miniaturní rozměry to stojí. Mimochodem, pneumatiky jsou Marathon Plus - asi nejneprůstřelnější typ, jaký se dá sehnat. Zatím po čtyřech letech provozu (přes 10000 km) bez defektu a bez větších známek opotřebení. Už jsem z nich vytahal pár střepů zapíchaných na pět milimetrů hluboko, které nedosáhly ani k první vrstvě kevlaru :-). Přilnavost za mokra nic moc, ale s trochou opatrnosti se to dá.

Skládatelnost kola jsem zachoval, jenom s tím rozdílem, že se přední kolo při skládání neobrací dozadu, ale míří pořád dopředu, aby se řidítka nepotkala se sedlem a nemuselo se povolovat nic kromě toho středového kloubu. Složené kolo je zhruba o polovinu kratší a stojí samo, takže se dá odložit někam do kouta, kde nepřekáží. Praktičnost trochu kazí sedmnáct kilo váhy, což je na skládačku docela dost, ale naštěstí jsem zvyklý na víc. Barevné schéma vzniklo tak, že jsem vzal žlutou barvu, která byla zrovna po ruce, a nabarvil jsem všechno, co nabarvit potřebovalo. Pak jsem se nějak rozjel a za chvíli byly všechny původně černé komponenty černožlutě pruhované. A nakonec to uviděla kamarádka, co se vyzná v hadech, a od té doby se kolo jmenuje tak, jak se jmenuje.

Únava materiálu

Zhruba po čtyřech letech provozu (9639 km mých a neznámo kolik od předchozího majitele) jsem náhodou objevil dvoucentimetrovou únavovou trhlinu na hranici svaru mezi přední půlkou páteřové trubky a skládacím kloubem:

Netuším, jak dlouho už tam byla - zvenku nebyla přes vrstvu špíny vidět, všiml jsem si jí až po složení kola, což dělám dost vzácně. Opraveno obroušením laku a původní svarové housenky a převařením z obou stran.

Druhá trhlina se vyskytla na spodním představci těsně nad hlavovým ložiskem:

Objevil jsem ji při ohledávání kola po bouračce (viz dále) a nevím, jestli vznikla při ní, nebo už tam byla dřív (vypadá rezavě, ale možná to je jenom původní černá barva představce). Prasklina vede vlevo vepředu po hranici svaru, vpravo vepředu skrz něj a na bocích pokračuje dozadu po neporušené stěně trubky. Z hlediska zátěže je tohle nejnamáhanější místo celých řidítek (nejdelší páka) a z hlediska únavy se tu vyskytují nejhorší možné kombinace cyklického napětí (střídání tlaku, tahu a smyku v různých směrech). Naštěstí to uvnitř stahuje šroub, tak by řidítka asi neupadla ani po úplném odlomení, ale aby toho nebylo málo, litinový klín na konci toho šroubu byl naprasklý taky. Opraveno svařením trhliny a výměnou klínu, na plán B (výroba nového představce) naštěstí nedošlo.

Crash test

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až vás přejede auto :-). No nic, jednou se to stát muselo. Průběh srážky jsem popsal támhle, tady ještě doplním pár poznatků, jak se s tím popasovala konstrukce skládačky.

Těsně před nárazem jsem naplno brzdil, takže zadní kolo už bylo nejspíš ve vzduchu. Tím pádem si největší ránu o bok auta rozdělily půl napůl přední kolo s košíkem, který zafungoval jako deformační zóna. Náraz šel šikmo zleva, jak se auto pohybovalo, takže další energii pohltilo částečné protočení obou představců. Výsledkem je malinko ohnutý krk vidlice uprostřed mezi ložisky, poznat to je jenom po rozebrání při pohledu dovnitř. Ložiska se tím trochu přiblížila a začala drhnout, ale po rozebrání, kontrole, přemazání a novém seřízení už se točí dost dobře na to, aby se dalo bezpečně jezdit (získaná zkušenost: chodí-li řidítka uprostřed volně a při větších úhlech zatočení začínají trochu drhnout, je to nesouosostí ložisek). Přední kolo a vidlice přežily bez úhony, stejně jako všechny moje svary na představcích.

Netuším, co přesně kolo dělalo po prvním nárazu - tou dobou jsem letěl dál bez něj a na ohlížení nebyl čas. Při dopadu musela dostat ránu buď levá šlapka zleva nebo zadní kolo zprava, protože levá klika začala škrtat o zadní vidlici (původně tam měla jenom pár desetin milimetru místa, při stavbě jsem ji dokonce musel o kousek spilovat, aby se vešla). Část problému se vyřešila přihnutím vidlice (úplně dokonale to nešlo, nemám na to sílu a svěrák nebyl k dispozici), zbytek dalším opilováním konce kliky. Pedály ani kliky naštěstí nijak viditelně ohnuté nejsou.

Trochu mě vyděsilo, že zadní brzda najednou začala chodit ztěžka, ale nakonec se ukázalo, že za to může jenom ohnutý konec bowdenu hned u páky, kde se o něj opřel držák košíku (síla to asi byla značná, protože se košík vytrhl ze zpětného háčku). Ohnuto zpátky pomocí kombinaček, teď už to zase brzdí jak má. Poslední drobnosti byly ohnutý zadní blatník a kryt řetězu, obojí se narovnalo na místě. Košík jsem do víceméně původního tvaru doklepal kladivem a kleštěmi, ale asi časem pořídím nový, tenhle už by podruhé jako deformační zóna, která ochrání i náklad, neposloužil. Zbytek vozidla přežil, světla svítí, brzdy brzdí, převodovka řadí, co víc si přát.

Závěry:

  1. Přední kotoučová brzda mi asi zachránila krk; s čímkoli slabším bych se rozplácl o střed auta, takhle mi skoro stihlo těsně před nosem uhnout.
  2. Košík na řidítkách je dobrý nárazník, bez něj by asi byla přední vidlice na odpis (ještě lepší by byl nosič přidělaný na hlavové trubce).
  3. Jsem rád, že jsem nešetřil na kolech: středy, dvojité ráfky a husté výplety vydržely bez nejmenšího rozcentrování.
Reklamy: